Svatby miluju právě pro jejich proměnlivost. V jednu chvíli tiše sleduju obřad zpoza slavobrány a o půl hodiny později organizuju skupinové focení jako dirigentka orchestr. Umím být nenápadná, ale i rozhodná, když je třeba. A ještě u toho nezavřu pusu, takže je celkem pravděpodobné, že se občas někdo i zasměje.

Na svatbách mám nejradši novomanželské focení a průchod špalírem. To jsou ty chvíle, kdy všechno utichne, anebo naopak úplně vybouchne emocemi. To jsou momenty, které za to stojí.

Mám ráda, když si se mnou hosté plácnou nebo mě pozvou ke stolu, ale ne proto, že „mám foťák“, ale protože cítí, že zapadám. A přesně o to mi jde. Ne být jen někým, kdo přijde, udělá svou práci a zmizí. Ale někým, kdo s vámi ten den fakt prožije.